Malebnou českou krajinou projíždí motoráček. Lidé uvnitř sedí, švitoří, nebo naopak mlčí, pokukují z oken nebo pospávají. Vlak se náhle porouchá a strojvůdce Miloš musí vystoupit z vlaku, aby poruchu napravil. Vlak stojící v mírném spádu se však samovolně rozjede zpět do výchozí stanice a vyděšenému Milošovi nezbývá než se poklusem vydat za ním. Cestující ocení, že zase jedou, ale záhy si uvědomí, že špatným směrem. Hlasitě protestují a dožadují se informací. Kabina strojvedoucího je neprodyšně uzavřená a nikdo se zpoza dveří neozývá. Mezi cestujícími se šíří první ataky paniky – že by to byl únos, pomsta nebo naprosté selhání systému? Kontakt s okolím prostřednictvím mobilních telefonů selhává a nepomáhá ani zoufalý křik z oken. Cestující za pomocí brutálních prostředků a myslivcovy pušky otevřou dveře obou kabin strojvůdce, ale dosáhnou pouze potvrzení svých nejhorších očekávání, a to – že motoráček nikdo neřídí…