Pachová stopa jakožto důkazní metoda v rámci trestního řízení byla vynalezena v SSSR a následně rozpracována východoněmeckou tajnou policií a hojně uplatňována proti odpůrcům režimu. Od 80. let se pak stala běžnou součástí policejní, ale i soudní praxe, a to i v porevolučním Česku. Snímek Zuzany Piussi navazuje na režisérčinu investigativní tvorbu zabývající se problematickou konstrukcí reality a slepými uličkami ve středoevropské justici. Sleduje osudy lidí, kteří usilují o obnovu nespravedlivého soudního řízení, a v návaznosti na to se ptá, zda je metoda spočívající v prokázání přítomnosti člověka na místě činu na základě psem rozpoznaného pachu skutečně nestranná či jak je možné, že pachová stopa mnohdy stačí jako jediný důkaz k odsouzení podezřelých, přestože je zpochybňována vědci.